Esperanza A Baltimora

StrarCity byl na české poměry poměrně odvážný projekt. Takový Hollywood po Česku. Nové Satelitní městečko na rozloze 5 kilometrů plné filmových ateliérů, kasin ,kin a divadel. Colin Mac Navara známý pod uměleckým jménem Esperanza přijel do Evropy před 10 lety. Jeho první angažmá byl úspěch sám o sobě. Jeho první Cd mělo velký ohlas a jeho první videoklip obletěl celý svět. Jeden projekt navazoval na druhý. Postavil dům a časem se stal velice uznávaným hudebníkem nejen v Čechách ale i ve světě.  Vše bylo ideální do té doby než mu doktor oznámil ,že ta malá bulka je metastáze v počáteční fázi. Léky ozařování chemoterapie. Na jevišti vypadal stále dobře a těch 7 kilo co ztratil připsali lidi tomu že jakou umělec drží linii a ,že stárnoucí zpěvák nemusí mít nadváhu. V soukromý to bylo něco jiného. Trávil čas hodně sám. Nejraději s knihou či s Pavarotim.Společenským akcím se pokud to nebylo nezbytně nutné raději vyhýbal .Chtěl být sám. Se svým osudem , svojí hudbou , svojí bolestí. Až do doby co v Sobotu večer zašel do jednoho místního Kasina .

V sobotu tu sice nebývalo tolik lidí co v pátek ,ale přece to tu žilo.Krupiéři  dvě Go-go tanečnice , nejlepší Dj ve městě, barmani , barmanky a několik členů ochranky v oblecích XXXL velikosti  se tu starali o to aby lidem nic nechybělo. Esperanzo si objednal dvojitého Jamesona bez ledu. Sedl si do koženého křesla v prvním patře. Sledoval dav jak se baví. Připadalo mu to nudné hloupé a povrchní. To kolik alkoholu musí člověk vypít aby se uvolnil a byl v pohodě. Sledoval tu rozmanitost lidí postav charakterů.Zašel na chvíli k ruletě. Štěstí mu moc nepřálo. Žetony mizeli v banku jak výplata za složenky. Vypil pár sklenek a civěl na go-go tanečnice. Svým způsobem to byli umělkyně jako on. Všichni zpívají když je za to zaplaceno. Obdivoval jejich výdrž tvářit se vesele a neznuděně. Tohle byli profesionálky co by obstáli i ve filmu.Stoup si k automatu. Jedna tisícovka střídala druhou. Včera u něj vyměnili čtečku na bankovky. Možná ,že by ho nebavilo pokoušet se do něj cpát peníze opakovaně. Ohýbat je, doprošovat se , měnit. Ale dnes šlo všechno hladce sem tam něco jinak Nic . Mínus 30 000. Zašel si bankomatu. Já ti ukážu. Ještě jednu sklenku. A jdem na to. Ztratil pojem o čase. Byl tam jen On a ta bedna. Chtělo to přikrmit. Začal mu pouštět žilou. Automat kvílel blikal dával bonusy jako úplatky. Byl na svým. Cítil .že teď nemůže skončit. Když teprve dorovnal. A ejhle zase Jackpot. Chvilku se nedařilo. Další sklenka , cigareta. Pauza. Znovu 30 000 .Neva ! Pak 20 000 to se zlomí , 10 000 teď se pozná hráč. Poznal. Byl na nule. Chlape tys tam nechal 60 000 tisíc ty seš ,ale magor z toho žije svobodná matka i pět měsíců. Ochranka tyhle chytráky neměla ráda za chvíli byl ¨pryč. Jako pozornost podniku dostal láhev. Nechal si přivézt Auto. Manažer se mu to snažil vymluvit ,ale host má vždycky pravdu. Na konec.

Vyrazil vstříc noci ,hvězdám , osudu. Jel svižně. Volume otočil do prava.  Akustika super. Nerovnost na silnici Nezpomaloval. Svižný manévr. Vyhnul se. Mlhovky zaznamenali poslední zatáčku. Projel jí už nesčetněkrát Nastudoval JI. Znal úhel ,přesný sklon, věděl kde vynáší. Podřadil na trojku . Najel si přesně tam kam měl. Pravá strana auta se přiblížila nebezpečně ke svodidlům. Lehce přibrzdil. Auto se více přiblížilo ke svodidlům. Sešlápl brzdy co to dalo. Pozdě svodidla v jednom místě povolila. Auto plulo vzduchem do stráně nad řekou. Přetočilo se v trávě , ještě jednou. Třeskot skla , lámání plastů, ohýbání plechu, deformace těla .Klid. Kulička v roztočené ruletě si našla místo. Pár kilometrů od Celebrity bulvár vyprchával život z jednoho těla. Jak bublinky ze stolní vody. Nikdo mu nepomohl. Byla noc. A země se točila dál. Ten člověk v tom těle jako by ještě vnímal své srdce. Slabý záchvěv střídal ještě slabší po čím dál delší odmlce.

Mezihra

Z ničeho nic seděl vedle muže. Jako by jej od někudy znal. Takový ten típek co je na všech banketech.  Muž měl na sodě džínovou košili a bavlněné hnědé tříčtvrteční kalhoty. Seděl v pohodlném rybářském křesle s opěrkami a před sebou měl jeden prut nahozený do průzračné vody řeky která si tekla úžasnou krajinou. Z toho muže čišel prazvláštní klid. Esperanza seděl vedle něj své bílé košili .Necítil žádnou bolest ,vlastně mu bylo dobře. Asi jsi si představoval někoho jako Svatého Petra, Chárona nebo Morphea z Matrixu ,ale je to hold poněkud jinak. Jako ,že nějakej chlap u vody rozhodne co se mnou bude dál ? Hloupá otázka.Během vteřiny se ocitly ve jakémsi kýčovitém kancelářském objektu. Starý psací stůl plný různých neidentifikovatelných skvrn se  psacím strojem zapadlém mezi horou lejster ,okolo  skříně plné šanonu , všude povalující se kopíráky. Na oknech žaluzie chlubící se šedivým prachovým povlakem. No bude li vám personální oddělení vyhovovat lépe,není problém ,rozčiluje li Vás příroda ! A jak se  Vlastně jmenuješ ,když už se mám s Tebou bavit ? Zeptal se Esperanza.  V pohledné tváři neznámého muže se podivně blýsklo. Asi pro to ,že jsem si myslel ,že tím vše skončí a jak tak koukám nějakej čas asi ještě zbyl nebo Ne ? No pravda je ,že tvoje tělo se stane součástí zemské biomasy což je poměrně důležité a užitečné. Avšak  přemýšlím co s tvým vědomým či duší. Možností je spousta to my věř,ale tím se nezatěžuj protože ty možnosti by  tě mohli ovlivnit negativně. Jinak jedno z mnoha mých jmen Je Baltimora a jak říkám jsem něco jako personalista. Baltimora z kapsy vytáhl takový ten mobil s dotykovou obrazovkou.Zkušenými tahy něco hledal na display. Po jisté době našel. Tak co my řekneš Esperanzo ? Esperanzo se na něj nedůvěřivě díval ? To my jako chceš říci ,že vy tady nahoře používáte elektroniku a máte o nás databáze. . No víš na zemi vás je teď přibližně 6 854 365 968 ale zítra už vás bude o 218 000 víc tak ,že nebuď sobec a nemysli si ,že seš tady sám ? Ale Tobě je to asi fuk když si jezdíš ožralej.. Jasně Baltazare a tobě nás všech záleží. A na čem záleží tobě Esperanzo ? Ostrá bolest hrudníku jako by jej přivedla k vědomý. Stejně je to paradox ,že do vás musej pouštět proud ,aby vám naskočila pumpa. Ocitl se na operačním sále. Asi 5 lidí nad ním stálo v býlích pláštích s rouškami přes ústa. Doktor měl na čele kapky potu. Pacient je stabilizován.Na jednou procitl a seděl naproti tomu nesympatickému Baltimorovi.  Nechci se tam vrátit rozumíš  ! Jak myslíš řekl Baltazar. Esperanzo pocítil velkou bolest a upadl do bezvědomí.

Probuzení

Je to tak , asi máte anděla strážného . V noze máte dva šrouby , pár žeber je naražených jedno zlomené , klíční kost byla vymknutá utrpěl jste otřes mozku a zástavu srdce ,ale jinak jste docela v pořádku. Ještě jsme vám nechali pro jistotu dělat nějaké testy ,ale i tak buďte rád že  žijete.Cítil ,že má v sobě nějaká sedativa normálně by ho to asi bolelo a poslal by doktora někam takhle poděkoval. Když odešel vyslechl si manažera. Autonehoda zvýšila sledovanost, obsadil první místa v hitparádách. Dokonce ve Star city za něj byla složena mše svatá. A v restauracích a mnoha jiných podnikách zahráli jeho nejslavnější píseň Láska není hřích jako poslední jako znamení přání brzkého uzdravení. Na titulních stranách denních plátků byli nápisy Jsme v   s tebou Esperanzo a podobné. Největší radost z jeho uzdravení měl jeho manažer. Já to říkal vždycky krize je umělcům vždy ku prospěchu. Esperanzovi bylo jasný že mu jde jen o peníze ale na druhou stranu od toho ho platil.Při té příležitosti zrušil na doporučení doktora vešker pracovní aktivity na 6 měsíců. Pokud to však jeho zdravotní stav dovolí možná dá pár intervií již za měsíc ,ale zatím ani to slíbit nemůže. Konečně měl čas. Během tří dnů přečetl dvě knihy od Remarqa - 3 kamarádi a Vítězný oblouk. V kombinaci s Vanglisem kterého měl ve svém MP3 přehrávači to byla skvělá terapie. Jediné co mu tak trochu chybělo byl Alkohol. Ani trávu si nemohl dát sakra.Posledních 8 let co byl slavný nebylo dne aby se nenapil. Díval se z okna. Ta oranžová koule si prostě usmyslela že si skočí rozšířit obzor a dát šanci noci. Královna noc přehodila přes Prahu svůj hvězdnatý plášť ,aby se lidi nenudili pohledem na tmavou oblohu. Noci neměl rád pokud nepil protože se mu vraceli myšlenky na Elen. Elen byla žena ,která kdysi dávno oslovila jeho srdce. Vlastně se jí podařilo něco v co nevěřil ,že to jde. Dala mu pocit  od prvního pohledu ,že je ta pravá. Byla to workoholička a cestovala po celém světě. Řekl jí fajn aspoň budu mít čas na muziku a budu slavný lásko. Pak  mu někde na konferenci byla nevěrná. A šílené bylo ,že byla upřímná a řekla mu to. Křičel na ni . Hnal ji k doktorovi ať si udělá testy ,byl na ní hnusném ,ale v srdci jí odpustil 5 minut po tom co mu to řekla. Jen nechtěl ukázat jak moc jí miluje , aby ho neměla za hlupáka. Ale asi možná ,že měla. Protože se od něj odstěhovala. Navrhnul přátelství. Přijala ho ,ale na emaily odepisovala třeba až za půl roku. Šílel nadával ,ale někde v duchu věřil ,že pokud žije tak má šanci. Občas se dozvěděl ,že Elen někoho má když se dozvěděl ,že už ne tak měl z toho radost. Pak s ním zašla i na kafe ,ale polibku se nedočkal. Nevadilo to až do dne kdy s ní spadlo letadlo. Elen zahynula při tragickém pádu letadla.Jenže jak můžete někoho přestat milovat když stále cítíte vůni vlasů , vnímáte barvu jejích očí a silueta její postavy klidně spící je stále s Vámi kdy uleháte. Jdi dál říkal si a nic si neodpírej , říkal si a vskutku, občas byl den někdy i dva kdy na Elen nepomyslel . Ale v jeho srdci byla stále s Ním . Měla svůj piedestal který nešlo rozbít ani pošpinit. Takovou moc má Láska. Láska neopětovaná ničím neopodstatněná co si jen tak přišla a už nikdy neodešla. Problém byl v tom ,že všichni od něj očekávali .že se ožení a bude mít děti a bude štasnej. Zájemkyň bylo spousta , Esperanzo raději zpíval. Každá píseň kterou složil , napsal ,zahrál a zazpíval stejně byla pro ni. A na světě nebilo člověka ,kterému by se s tím mohl svěřit. Vždyť jen blázen by miloval ženu co ho mnoho let před smrtí odmítala a její smrt mu snad měla být znamením ať jde dál. Čím více byl slavný  tím více byl sám. Vše co měl by dal za jeden měsíc s Elen. Za jeden ,který byl obzvláště nádherný. Kdy byl štastný a s Ní. Kdy miloval a cítil ,že je milován. Vzpomněl si jak se koulovali a dávali si na co měli chuť. Bylo jim jedno jak mluví a jak se na ně lidi dívají. Svět patřil jim. A ne oni jemu. A tohle pokud zažijete už nenahradí nic. A když v té době tušil ,že to asi takhle věčně fungovat nebude slíbil si ,že bude bojovat aby to tak bylo. Ten slib dodržel akorát ,že v ten den kdy zemřela už neměl za co bojovat.

Baltimora seděl v jakési kavárně a pil Presso. Objednal mu sklenku když viděl jak se Esperanza potí.

Ta whisky se mu nejspíš zdála ,ale co chutnala skvěle. Tak ,že ty seš ďábel nebo Bůh. Zeptal se Esperanza ?  No vlastně jsem jen obyčejném ouřada. Hm ,ale jak tak koukám pravomoc máš neomezenou. Baltimora se zasmál. To víš v boha sice nikdo nevěří ale jak se kdejakému zapřisáhlému Ateistovi něco stane už si v duchu říká - Panebože proč zrovna Já? A my tady na hoře musíme dělat dojem. I když si to vůbec nezasloužíte.Myslíš si ,že lidi jsou sobci ? Jak kteří . Asi sotva můžeš házet všechny lidi do jednoho pytle doktory, policisty hašiše, učitele. Každý živočišný druh se snaží přežít ,ale lidstvo toho dostalo do vínku poněkud více než jiné ,živočišné druhy. Kromaňonci nedávno začali experimentovat s ohněm a ejhle koukejte lítáte si letadly ,potápíte se na dna oceánů a v  tržní ekonomiku věříte víc než svému sousedovi. No jo jenže jestli měl Darwin pravdu tak jsme stejně všichni zvířata. Baltimora se pousmál.Myslíš ? Tak ,že popíráš přítomnost duše ?  Tak proč jsou lidé smutní když někoho ztratí. Jenže já nikomu chybět nebudu ,poslední roky jsem žil sobeckej ,život a pro nikoho jsem nehnul ani brvou. Proč si myslíš ,že jsem tady ! Protože mě prostě nebavil život ! Já už  si od něj vzal vše co my nabídl.

Možná proto Tě život nenaplňoval protože jsi jenom bral. Esperanza se zamyslel. Probudil se celý propocený. Abstinenční příznaky započali. Kdesi četl že musí vydržet minimálně 60 dnů ,aby si vůbec mohl myslet ,že je na dobré cestě s tím skončit.Snažil se číst a přetransformovat veškeré své myšlení jinam než tam kde je potřeba Alkoholu.Náhle si uvědomil ,že je na pokoji sám.  Zvláštní ,ale komunikace Mu začínala chybět. Měl pokoj Vip s televizí a ledničkou a dva bodyguardi venku se starali aby se sem nedostal tisk ani nikdo jiný. Po nějakém čase hysterie ohledně jeho nehody odpadla. Bodyguardy odvolal.Rekonvalescence probíhala dobře. Za pomocí ortézy a berlí se po čase mohl pouštět na výpravy do okolí. V pokoji měl sice k dispozici vozík ale hrdost mu nedovolila jej použít. Vzpomněl si na slova která dnes slyšel když ptal doktor jedné staré paní zda nemá nějaké bolesti. Ale kdeže doktůrku , vždyť bolest to je moje milenka. Věrnější než stín . Ta už mě neopustí vezmu si jí sebou. Esperanza zaťal zuby a začal cvičit. Po několika dnech se dostal na jedné ze svých výprav až do nemocničního parku který na druhé straně areálu. Byl sice hotovej ,ale zároveň hrdej. Už dlouho se nemusel o nic takhle moc prát. Na trávníku u prostě parku sedělo větší množství lidí. V jejich středu byl vozíček a na něm holčička. Neměla sice nohy ,ale to jí nebránilo hrát na kytaru a zpívat. Dlouhé zlatavé vlasy lemovali její krásnou tvář..  Zpívala jednu Moravskou píseň . Esperanza na lidovky moc nebyl ,ale tahle byla přenádherná. Byla po chlapci co je na vojně a teskní po své milé. Chtě nechtě , vzpomněl si na Elen. Když , dívka skončila všichni tleskali. Esperanza se přidal.  Nebylo úniku. Ovace davu si žádali přídavek. Ruka se pohnula směrem ke strunám a prsty jako by se samy roztančili. Lidé ztichly. Holčička  začala zpívat Irskou písničku od Karen Carey - Bright Winters Day. Talent je něco co poznáte když vás osloví stejně jako krása.. Zde bylo ještě něco na Víc. Nepopsatelného. Jestli ta holčička měla svůj Fan Club tak Esperanza právě do něj vstoupil. Když hudba ustala byl na cestě k pokoji. Za prve dlouhá štreka. Za druhé ,byl dojat. Holčička se podívala jeho směrem. Viděla jak se vzdaloval. Byla smutná. Hrála to nejlepší a přála si ,aby jí slyšel. Když jí sestřička přivezla na pokoj začala trénovat jako by celé odpoledne nehrála. Nikomu to nevadilo. Když hrála tiše. Dívala se z okna a doufala ,že si Jí jednoho dne ten slavný zpěvák všimne.

Po pár dnech.

Esperanza časem zjistil ,že holčička se jmenuje Johanka.Pravidelně navštěvoval park když tu Johanka koncertovala. Za tím co jeho písně se hráli v rádiu.Ty zas poslouchala Johanka. Zrovna dnes zaslechla jak se dvě sestřičky mezi sebou baví o tom ,že ten slavný zpěvák pojede domů. Esperanza makal v posilovně. Jeho stav se zlepšoval. Náhle se mu zjevil Baltimore . Tak se my doneslo ,že seš na odchodu. Esperanza se k němu otočil zády neměl na něj náladu. Ty zítra odejdeš domů ,ale ta malá co hraje v parku takové šestí nemá. Před rokem jela z chaty domu s rodiči. Nějaký opilý řidič se s nimi čelně střetl. Tak ,že ty po svých domu a ona na vozíčku do domova. Esperanza se otočil ,byl by ho vzteky udeřil. Jestli v něm někdo chtěl vzbudit mizernou náladu, povedlo se. Další den se ochladilo , obloha potemněla a velké kapky padající k zemi , jedna následující druhou vypadali jako velký perlový závěs. Ten se na zemi slučoval v potůčky pramenící do kanalizace či řek , či moří , či oceánů.Esperanza stál v předsálí a dopíjel kapučíno z nemocničního Automatu. Žádné slunce ,žádná hudba. Stejně by nevěděl co říct. Taxi dorazilo. Nastoupil. Odrazilo se od chodníku a plulo ulicemi.  V okně se pohnula záclona. Tak už je pryč. Johanka byl smutná. Nejradši by hrála až by jí prsty vykrvácely.  Ale nemohla. Dnes ne.

Esperanza se v obýváku usadil. Po měsíci si dá panáka. Nebo ztrestá flašku. Na stůl položil obálku od doktora. Byli tam ty výsledky. Už dva dny věděl co tam je ,ale nechtěl na to myslet . Dnes ne. Naproti němu seděl Baltimora. Pozdvihl též skleničku a pokynul mu na zdraví. Esperanza si nalil. Zvedl sklenku. A zvažoval Hamletovskou otázku pít či nepít. Lidé málo kdy tuší ,že zlo a dobro hraje kostky o naši duši.Víme že v našich životech jsou rozcestníky , milníky a křižovatky , čekáme na znamení a to poslední co jsme si ochotni připustit je ,že je to na nás. Málo kdy to chceme slyšet. Do pokoje vešla Elen. Esperanza jí neviděl za to Baltimora ano. Já věděl ,že se ukážeš ,ale tohle je pánská jízda. Slušelo jí to . Za chvíli se napije. Myslíš ? Lidé vždycky z opakují svoje chyby. Ne všichni. Sklenka už se takřka dotkla rtů. Baltimora zatajil dech. Esperanza položil sklenku na obálku. Šel k oknu sledoval déšť. Baltimora věděl své pro tentokrát. Ellen měla radost. Za Něj , za všechny.

O měsíc později.

Po dalším měsíci tréninku a abstinence se vydal do nemocnice na kontrolu. Po prohlídce se stavil v Lékárně pro nějaké léky. V tom vítr která vanul směrem od parku přivál povědomé tóny. Esperanza se tam vydal. Dnes šel už jen o holi.Jak  Johanka tam byla. Blíži se k ní a lidé si začali měnit pohledy. Počkal až skončí.Potesk. Esperanza se přidal. Z poza zad vyndal květinu. Když jsem se tu léčil chodil jsem vás sem poslouchat Johanko hrajete překrásně. Johanka byla rudá ve tváři. Oči jí zářili. Lidé užasle se dívali přáli Jí to. Esperanza se domluvil se setřičkou a když Johanka dohrála přivezla Johanku do Jídelny. Měli spolu dlouhý rozhovor na to ,že se dnes oficiálně jeden druhému představili. Ten den V jednom dětském domově jedna malá holčička nemohla usnout. Navzdory nepříznivému osudu měla velmi krásný den který předčil její očekávání. Zatím co Esperanza usínal a vedle na nočním stolku byl seznam věcí co musí zařídit. Byli tam věci které by ještě před měsícem tohohle chlapa ani nenapadli.

O týden později.

Johanka si rozčesávala vlasy. K domu přijelo auto. Vystoupil z něj Esperanza a jedna paní vychovatelka . Jeho kamarádka kterou si najal. Ilonka  V recepci dětského domova jej už očekávali. Esperanza předal paní vychovatelce nějaké sladkosti a hračky pro děti. Koukám ,že pedagogický dohled a povolení máte tak ať nám Jí do večeře zase přivezete. Johanka tomu nemohla věřit.Za půl hodinky byli před nahrávacím studiem. Majitelé byli manželé Jana a Petr. Hodný lidičky co hudbou žili. Ilonka vyndala z auta vozík . Esperanza na něj opatrně přendal Johanku. Tak tady jí máme princezničku vítala Jana Johanku. Byla to taková srdečná teta. Johanka se styděla Esperanza byl snad ještě nervóznější než Johanka. Donesl jí kytaru. Chtěl aby zahrála tu Irskou co slyšel v parku. Johanka chtěla zahrát jinou. Enya  Onli if. Ticho po písničce neznamenalo , že se nelíbilo. Úžas bylo rozhodnuto. Zahrála ještě dvě písně. Když odjížděli bylo jasné že na duet s Esperanzou je zbytečné dělat konkurz. Za dva dny ho nazpívali. Do týdne nebylo rádio které by jej nehrálo.

Za 14 dnů

.Johanka a Esperanza seděli v cukrárně. Johanka ho přemlouvala ,aby jí vzal na jeden galavečer. No Já nevím už jsem byl na tolika společenských akcích ,že bych si raději pustil doma nějaký hezký film. Ale budou tam všichni známý herci a zpěváci ! Pokračovala v přesvědčování neúnavně tak jak to děcka dělají, a nikdy jsem na ničem takovém nebyla. Věděl ,že tam pojedou ,ale to její přemlouvání mu prostě dělalo dobře. Po tom co jí odvezl do domova přijel k sobě. V kastlíku si vybral poštu. Měl tam od notáře potvrzeno že záloha na Johančinu uměleckou školu a konzervatoř je složena. A navíc má založené konto , kam půjde část dividend z jeho písní. Na stole v obýváku ležela stále ta obálka co si onehdy donesl z nemocnice. Věděl co v ní je . A to,že v krajině lebeční má neoperovatelný rakovinový nádor. Držel se jen díky novým práškům a po pravdě řečeno neměl potuchy kolik času mu zbývá. Udělal si čaj a sledoval stromy ohýbající se ve větru. Vzpomněl si jak jednou Johance říkal ,že není zrovna nejlepší člověk a že toho nikdy moc dobrého neudělal. A ona mu řekla ,že o tom jací jsme rozhodujeme každý den. Jestli mu něco v posledních dnech pomohlo tak to bylo tohle.